Týmová spolupráce ve sportovní praxi

Již potřetí se SURVIVAL TEAM účastní závodu FORD CHALLENGEPRAGUE RELAYS ze série CHALLENGEFAMILY, která každý rok zajišťuje pro 70 tis. účastníků 41 prestižních závodů ve 21 státech po celém světě. Opravdu velká rodina z triatlonového světa! Z triatlonu mám respekt, ten se stupňuje s mou rostoucí výkonností ve vytrvalostním běhu. Rozložit totiž fyzické i psychické síly tak, aby triatlonista bez oddechu zvládl všechny tři disciplíny v jediném závodě, si zaslouží velký obdiv a každý, kdo takový závod dokončí, je de facto vítěz. Časy těch nejlepších jsou navíc mimo moje chápání.

K triatlonu mě přivedl přítel Pavel Richter. Účastník IRONMAN WORLD CHAMPIONSHIP 2008 na KAILUA-KONA, HAWAII. Pro ty, kterým připadá neuvěřitelné absolvovat FORD CHALLENGEPRAGUE Middle s distancemi 1,9km plavání, 90km cyklistika a běžecký půlmaraton (21km), velmi nahlas připomínám, že IRONMAN je vše 2x (3,8km/180km/42km)!

Pavel si zvolil svoji nejsilnější disciplínu, cyklistiku. Oslovil mě s běžeckým úsekem. Já pak přes SURVIVAL získal do štafety Michala Spurného, bývalého reprezentanta ČR v plavání a dnes koordinátora v plavecké škole ACTIVITY CLUB. Jméno štafety SURVIVAL TEAM se přímo nabízelo.

Od prvního ročníku, kdy triatlon v Praze získal členství v rodině CHALLENGEFAMILY, jsme se zúčastnili potřetí. Má první dvě vystoupení nebyla přesvědčivá. S časy 1:34:51,0 (2017) a 1:35:18,2 (2018) jsem nemohl být spokojen, na půl maratonské distanci jsem se vždy vešel pod 1:30:00. Pochopil jsem ale, že se jedná o úplně jiný závod. Zaprvé podáváte kolektivní výkon, zadruhé se závod vždy koná za extrémně teplého počasí, zatřetí triatlonová štafeta je vždy větší psychickou zátěží než individuální závod. Trojice musí být dobře sladěna. Pro mě samotného byl boj s teplým počasím výzvou už od mých běžeckých začátků. Dlouho jsem si dával věci do souvislostí a hledal cestu, jak zvládat horka.

Sobotní závod FORD CHALLENGEPRAGUE RELAYS byl jiný než ty předešlé. Organizátoři změnili cyklistickou i běžeckou trasu, plavecká zůstala stejná. Na rozdíl od předchozích ročníků, cyklisty čekala podstatně náročnější trasa, která mnohem lépe seděla dynamickým jezdcům. Oba s Pavlem dáváme přednost vysoké a stabilní zátěži před častým a prudkým střídáním tempa. Běžecká trať byla letos jednoduší, s protaženou rovnější částí a sníženým počtem kol ze 4 na 3. To rozhodlo o mé úloze maximálně stáhnout výsledný čas.

Michal odstartoval ve 12:45 a svým časem 0:25:56,6 doplaval na krásném 9. místě, jedno místo ještě ztratil při předání. Pavel se obdivuhodně dokázal poprat s velmi náročnou tratí za 2:48:16,1 a mně předával štafetu na skvělém 19. místě celkového pořadí štafet.

To, že štafeta je týmový sport, si připomenete především při předávání! Obě předávky jsme i s nutnými přeběhy kolegů po depu na Mostě Legií, zvládli na slušné úrovni a neztráceli drahocenný čas. 17. resp. 18. pořadí v rychlosti předání, rozhodně není špatný výsledek.

Letos jsem změnil předzávodní přípravu i řízení vlastního běhu. Zaměřil jsem se na dostatek tekutin, minerálů a energie v podobě lehce stravitelného jídla. Na závod jsem velmi pečlivě naplánoval dávkování gelů a doplňování vody. Včetně různých scénářů dle vnějších faktorů (teplota, vlhkost, …).

Když jsem vybíhal, teplota vzduchu byla jen lehce pod 29°. Mírně zatažená obloha nedovolovala slunci rozpalovat ulice. Velice pomohlo, že mi kluci po druhém kole podali druhý pás s gely. Díky tomu jsem na sobě nemusel nést zásobu na celý závod. Rychlých 2,5 km do tepové frekvence 165 tepů, pak zmírnění a udržení u 170 tepů až do 18 km. Situaci mírně komplikoval jižní vítr, který zvyšoval energetický výdej. Na posledních 3 km jsem se stabilizoval. Se sprintem na cílové rovince jsem nepočítal, vyprovokovala ho jiná štafeta, jak tomu už v závodech tohoto typu bývá. Nechal jsem tedy běžce, už plánovaně, s minimálním odstupem před sebou a na úplném závěru ho porazil o pouhých 0,8 s. Cílovou rychlost jsem vyšponoval za necelých 100 metrů na hranici 21 km/hod. Hned za cílem jsem se na poslední chvilku vyhýbal vysílené běžkyni, naštěstí se nikomu nic nestalo, byť připouštím, že cílový manévr byl spíš vytrénovaný reflex.

_DSG1579.jpg

Letos jsem doběhl v 6. nejlepším čase mezi štafetovými běžci, 1:24:34,9 a tím uzavřel naše zápolení na čase 4:44:29,6. Dosáhli jsme na celkové 14., v kategorii mužských štafet na úžasné 11. místo. Je nutné zdůraznit, že štafety nemají věkové kategorie a na trať jich vyběhlo 51. Věkový průměr SURVIVAL TEAMu napovídá, že netrpíme nedostatkem zkušeností. Umíme je ovšem prodat na 100% a díky tomu mnohdy za sebou necháváme sportovce s vyšší výkonností a objemy tréninku.